Úvod › Vše o vodě › Z historie vodárenství

Z kovářského synka železobetonovým odborníkem

Autor: Jan Kolář, vedoucí oddělení archivu a muzea, fotograf
uveřejněno v časopise Pévékáčko, listopad 2025

František Klokner (1872-1960)

Na letošní rok připadá 65. výročí úmrtí předního českého odborníka na posuzování stavebních konstrukcí, profesora Františka
Kloknera. Připomeňme si jeho fantastickou životní „success story“ a provázanost jeho působení s vývojem pražského vodárenství. 

František Klokner se narodil v tehdy ještě samostatném Karlíně do rodiny pomocného kovářského dělníka a osud mu na úvod nerozdal nejlepší karty. Jeho neradostné materiální vyhlídky se ještě zhoršily, když se v pouhých 13 letech stal úplným sirotkem. Během středoškolských studií však nezůstal jeho přirozený talent a pracovitost bez povšimnutí a mladý František se brzy stal příjemcem několika různých stipendií od veřejných i privátních donátorů.

Když k těmto prostředkům přidal odměny, které získával za doučování, stal se fi nančně soběstačným a po maturitě mohl nastoupit na stavební obor pražské techniky (dnes ČVUT). Zde se pod vedením profesora Šolína zaměřil na nauku o pružnosti a pevnosti stavebních materiálů a podnikl několik studijních cest po Evropě.

Na počátku 20. století bychom Františka Kloknera zastihli v praxi. Po vysokoškolském absolutoriu začal s úspěchem pracovat u konstrukčních fi rem a podílel se na stavbách mostů, lávek, přístavních jeřábů a průmyslových budov, a to jak v tehdejší rakousko-uherské monarchii, tak i v Nizozemí a ve Švédsku. Brzy se však ukázalo, že ho praktické stavebnictví zcela nenaplňuje a jeho ambice tkví v akademické práci a publikační činnosti. Roku 1908 se na ČVUT vrátil, v roce 1914 zde získal řádnou profesuru a později v meziválečném období byl zvolen i rektorem.

Těžiště životního díla Františka Kloknera leží v založení a následném dlouholetém řízení nové vědeckovýzkumné instituce, Výzkumného a zkušebního ústavu hmot a konstrukcí stavebních (dnešního Kloknerova ústavu). Tento ústav vznikl roku 1921 a Klokner jej vedl do února 1939, kdy odešel na vlastní žádost do penze. Činnost instituce spočívala zejména ve zkoušení a vyhodnocování betonových stavebních prvků a betonářské a konstrukční oceli. František Klokner a jeho tým poskytovali odborné posouzení pro stavebníky veřejného i soukromého sektoru a vyvíjeli odbornou pedagogickou a publikační činnost včetně vytváření nové soustavy stavebních norem. Jeho spisům Železový beton I a II neunikly celé generace posluchačů stavebního inženýrství.

Provázanost životního příběhu Františka Kloknera s dějinami pražského vodárenství vyplyne, pokud vstoupíme do fi ltrační haly v severní budově Podolské vodárny. Tato stavba vznikla ve 20. letech 20. století a podepsán je pod ní architekt Antonín Engel. Ten si však interiér haly původně představoval jinak – stavbu měl podpírat skutečný les sloupů, rozmístěný po celé její ploše. Této idee následně vzdoroval architekt Bedřich Hacar a přišel s myšlenkou parabolických oblouků, které by širokou prostoru překlenuly bez nutnosti jakékoliv centrální opory.

František Klokner a jeho tým byli přizváni, aby Hacarovu vizi technologicky posvětili, stanovili typ a kvalitu stavebního materiálu a tím stvrdili, že daná konstrukce bude mít náležitou nosnost a životnost.