Úvod › Vše o vodě › Z historie vodárenství

Sto let od vzniku první laboratoře v ČOV v Bubenči

Autor: Prokop Jandek, referent archivu
uveřejněno v časopise Pévékáčko, únor 2026

Letos uplyne přesně sto let od chvíle, kdy se v Bubenči začalo se systematickou kontrolou odpadních vod a kalů. Od dnešní podoby laboratoří a jejich technologické úrovně se však ty původní značně lišily. Jejich počátky byly opravdu skromné. 

Ačkoliv první pražská čistírna odpadních vod, vybudovaná podle návrhu W. H. Lindleyho, zahájila provoz již v roce 1906, v prvních desetiletích své existence nedisponovala vlastním zařízením pro chemickou analýzu. Kontroly probíhaly pouze nárazově, a to až do jara roku 1926. Tehdy se odbor 9A pražského stavebního úřadu, který čistírnu odpadních vod provozoval, rozhodl založit vlastní laboratoř pro výzkum splašků a kalů.

Rada hlavního města Prahy záměr 16. července 1926 schválila a vyčlenila 40 000 Kč na zřízení tohoto pracoviště. S přípravami, včetně výběru laboratorního vybavení, intenzivně pomáhal přednosta Ústavu pro technologii vody, paliv a svítiv ČVUT, profesor Ferdinand Schulz. Laboratoři byla zpočátku vyhrazena pouze jediná místnost o ploše necelých 25 m2, která se nacházela v přízemí provozní budovy čistírny odpadních vod. V těchto prostorách je dnes pokladna a obchod Staré čistírny.

Laboratoř zahájila činnost v listopadu 1926. Na základě doporučení profesora Schulze byla prvním smluvním chemikem ve stavebním úřadě a zároveň vedoucí laboratoře jmenována ing. Julie Hamáčková. Již v roce 1927 čekal laboratoř pod jejím vedením významný úkol, kdy se podílela na vyhodnocování pokusů Eduarda Másla s odvodňováním kalu na velkých plochách. Po pravděpodobných neshodách s pražskou obcí se však Julie Hamáčková po necelých dvou letech rozhodla na místo chemika rezignovat a v říjnu 1928 byl vedením laboratoře pověřen tehdy třiadvacetiletý chemik ing. Vladimír Maděra.

Zároveň s ním byl přijat další chemik-bakteriolog a v roce 1929 byla laboratoř dovybavena pro provádění bakteriologických rozborů splašků. Ve stejné době se započalo se sledováním znečištění říční vody až po Mělník, a to společně s rozšířením kontroly kalů. Za celý rok 1929 tak tato dvoučlenná laboratoř provedla chemickou či bakteriologickou analýzu 1 500 vzorků.

Na počátku třicátých let začalo být stále zřejmější, že stávající prostory a vybavení laboratoře nevyhovují kladeným nárokům. Na nedostatky upozorňovala technická zpráva, vypracovaná přednostou odboru 9A Eduardem Zíkou. Mezi hlavní identifikované problémy patřila stísněnost prostor a nemožnost odvětrávání výparů z kyselin, a to ani okny – byla tu tři, ale všechna již byla kompletně zastavěna různými přístroji a nábytkem.

V květnu 1932 tak bylo rozhodnuto o přemístění laboratoře do prvního patra budovy. Zde měly být tomuto účelu vyhrazeny dvě větší místnosti společně se separátní umývárnou nádobí, kanceláří chemika a skladištěm. Stavební náklady na přemístění byly vyčísleny na 90 000 Kč a dalších 30 000 Kč bylo určeno na dokoupení potřebného laboratorního vybavení.

V roce 1937 posílili laboratoř další dva chemici. V průběhu třicátých let na pracovišti probíhala řada pokusů a inovativních experimentů, např. s využitím zelené skalice k čištění odpadních vod. Vedoucí laboratoře ing. dr. Vladimír Maděra byl v oboru publikačně velmi činný a absolvoval řadu zahraničních cest (např. do USA či Velké Británie), získané poznatky se snažil aplikovat v praxi. V roce 1939 byl dokonce jmenován přednostou celého odboru 9A stavebního úřadu, tedy faktickým ředitelem čistírny odpadních vod, a zůstal jím až do roku 1945.

Ve staré čistírně odpadních vod zůstaly laboratoře umístěny až do roku 1960, kdy se přestěhovaly do objektu kalového hospodářství v tehdy nově budované Ústřední čistírně odpadních vod na Císařském ostrově. Na skromné počátky z roku 1926 tak dnešní laboratoře jako instituce kontinuálně navazují.