Úvod › Vše o vodě › Z historie vodárenství
Pražský technický klenot slaví 120 let: Fascinující zrod Lindleyovy čistírny v roce 1906
Autor: Kryštof Drnek, manažer operativního útvaru ŘKM
V roce 1906 se Praha konečně dočkala velkorysého řešení svých letitých hygienických problémů a zařadila se mezi moderní evropské metropole. Spuštěním staré čistírny odpadních vod v Bubenči pod vedením britského inženýra Williama Heerleina Lindleyho vznikla unikátní technická stavba, která představovala naprostý vrchol dobového inženýrství.
Až do konce 19. století připomínalo pražské podzemí z hygienického hlediska tikající bombu. Dřívější takzvaná Chotkova kanalizace, budovaná v letech 1816–1828 s nákladem přesahujícím milion zlatých, byla z pohledu moderních techniků zoufale nevyhovující. Stoky měly zcela ploché dno, obyčejné cihly spojovala pouhá hlína a malý spád způsoboval, že se na mnoha místech tvořily obrovské hnijící žumpy, které se musely ručně vyvážet v dřevěných sudech.
Město se pokoušelo najít východisko prostřednictvím několika projektů, ale například návrh inženýrů Hobrechta a Kaftana se ukázal být pro město nevýhodný a vůbec neřešil nakládání s kaly. Zcela nezištným gestem tehdy přispěli inženýři Ryvola a Václavek z Kanalizační kanceláře, kteří věnovali městu zdarma svůj vlastní návrh, umísťující čistírnu právě do Bubenče. Magistrát však nakonec v roce 1892 povolal uznávaného britského odborníka a frankfurtského stavebního radu Williama Heerleina Lindleyho, který dosavadní roztříštěné snahy zavrhl a navrhl odkanalizování podstatně větší plochy o rozloze 4 602,7 hektarů.
Největší překážkou pro plošné budování kanalizace byla rozmanitá pražská topografi e a hrozba pravidelných povodní. Lindley tento problém vyřešil rozdělením celého města do dvou výškových pásem, přičemž dělící linii přesně stanovil na úroveň 2,5 metru nad hladinou Vltavy. Aby stoprocentně zabránil zahlcení celého systému při trvalých deštích, navrhl důmyslný bezpečnostní mechanismus. Zatímco spodní pásmo odvádělo své splašky do čistírny za všech okolností neustále, vody z horního pásma se při deštích až trojnásobně ředily. Pokud hrozilo masivní přetížení a koncentrace stoupla nad tuto mez, byla silně zředěná voda vypuštěna přímo do řeky. Dobové vědecké studie spočítaly, že k tomuto záchrannému kroku dojde maximálně pětačtyřicetkrát do roka a výpust nebude trvat déle než 60 hodin, čímž se řeka znečistí znatelně méně, než kdyby kanalizační systém zcela zkolaboval.
Srdcem nové inženýrské sítě se stala bubenečská čistírna, dokončená v roce 1906, jež ztělesňovala tehdejší technologický vrchol mechanického čištění vod. Celý proces zde byl navržen neobyčejně elegantně a funkčně. Splašková voda nejdříve procházela soustavou česlí a poté postupovala do ohromujícího lapáku písku. Tento majestátní bazén byl dlouhý 34 metrů, široký 12 metrů a měl úctyhodnou hloubku 6 metrů.
Voda se zde téměř zastavila a pomalé proudění umožnilo těžším částem jako byl písek a bahno klesnout vlastní vahou ke dnu, a to bez použití jakékoliv vnější síly. Z lapače voda pokračovala do důmyslných usazovacích nádrží. Ty byly vybaveny speciálně skloněným dnem, díky němuž se kal v rotující vodě plynule a přirozeně snášel dolů. Vyčištěná voda následně bezpečně odtékala zpět do koryta řeky.
Kal, který se usazoval jak v lapáku písku, tak v usazovacích nádržích, byl ručně shrabován a odvážen k dalšímu zpracování. Zatímco odpadky z česlí, tzv. „shrabky“, byly páleny, odpadní kal zachycený v nové Lindleyově čistírně nepřicházel nazmar. V letních měsících se tento nahromaděný materiál čerpal do speciálních kalových lodí a odvážel na kaliště na dolním toku Vltavy, odkud se kaly speciální pumpou čerpaly k dalšímu použití. V zimě se organický zbytek pro změnu skladoval ve vybudovaných
kalojemech na Císařském ostrově. V obou případech město tento vedlejší produkt čisticího procesu s úspěchem prodávalo zemědělcům z blízkého okolí jako vynikající a velmi žádané přírodní hnojivo.
Lindleyova čistící stanice s úspěchem fungovala po několik následujících desetiletí až do roku 1965, resp. 1967, kdy byla defi nitivně nahrazena Ústřední čistírnou odpadních vod na Císařském ostrově.
Archiv PVK: Stará čistírna v Bubenči
Archiv PVK: Stavba lapáku písku
Archiv PVK: Stavba okružní stoky