Úvod › Vše o vodě › Z historie vodárenství
70 let od schválení výstavby ÚČOV
Autor: Kryštof Drnek, manažer operativního útvaru ŘKM
uveřejněno v časopise Pévékáčko, Květen 2024
Výstavba shybky na kolektoru ACK Zakládání nádrží
V letošním roce uplynulo 70 let od zákonodárného kroku, který ukončil stoletou debatu o tom, jak vyřešit odkanalizování hlavního města. Dne 13. dubna 1954 schválila vláda ČSSR usnesení o investičním úkolu – výstavbě ústřední čistírny na Císařském ostrově v Bubenči. Šlo o zcela bezprecedentní krok, jímž tehdejší vláda jednou provždy uzavřela odborné diskuse, zda má stát čistírenský proces mimo okruh hlavního města či nikoliv.
Cesta, která k tomuto kroku vedla, byla dlouhá a plná překážek. Praha řešila kanalizační otázku zhruba od poloviny 19. století, kdy bylo zřejmé, že se dosavadní systém žump a starých stok k modernímu velkoměstu nehodí. Po dlouhých diskuzích a politických peripetiích byl projekt stokové sítě realizován podle návrhů Williama Heerleina Lindleye, a to včetně neuralgického bodu celého systému, čistící stanice odpadních vod.
Celá stoková síť byla ofi ciálně spuštěna v roce 1906, kdy došlo k dokončení samotné stanice a zahájení jejího provozu. Pro město to znamenalo obrovský skok vpřed, propojený s realizací moderní úpravny pitné vody v Káraném o osm let později. Ale již začátkem 20. let bylo zřejmé, že tento relativně nový systém do budoucna nebude stačit. Praha, hlavní město nového státu, nově sjednocené se svými předměstími, potřebovala systém rozšířit a hlavně modernizovat samotný proces čištění odpadních vod. Původní čistírna totiž fungovala na principu prosté mechanické sedimentace nerozpuštěných nečistot v usazovacích nádržích, rozpuštěné znečištění se stále vracelo do Vltavy. Zároveň čistírna přestávala stačit většímu objemu kalové vody.
Ve 20. a 30. letech proto vznikla řada projektů, které navrhovaly různorodá řešení. Tou hlavní otázkou ale zůstávalo umístění nové čistírny: má být projekt výrazně levnější a zůstat na Císařském ostrově nebo se přesunout mimo město do Podhoří a být sice dražší, ale výrazně méně omezovat život ve městě? Odborné expertizy se od třicátých let shodovaly, že je lepší postavit čistírnu mimo město, protože Císařský ostrov by bylo lepší využít jako městskou relaxační zónu. Nicméně fi nanční ohledy ostrov jako lokaci pro čistírnu neustále vracely zpátky. Kvůli těmto sporům se nedařilo celou síť dlouhá léta modernizovat a prastará Lindleyova čistírna, stále používající parní stroje, již dávno překročila jak legální, tak i praktické meze své existence.
Po druhé světové válce pokračovala debata dále, až došlo k rozhodnutí, jehož výročí před krátkou dobou proběhlo. Nebylo to
rozhodnutí populární a bylo minimálně diskutabilní – město již vlastnilo pozemky v Podhoří, určené pro novou čistírnu, mělo vyřešené vodoprávní povolení a již mělo i plány revitalizace celé oblasti kolem Bubenče. Ekonomické ohledy ovšem převážily a rozhodnutí již zůstalo nezměněno. Finální projekt byl ovšem schválen až 3. února 1958, protože předchozí projekty byly odmítnuty pro svou nákladnost a nedostatečné podklady pro strojní řešení čištění odpadní vody.
Čistírna odpadních vod byla tedy ofi ciálně spuštěna v roce 1965, neofi ciálně o dva roky později, protože kvůli technickým problémům musela být po spuštění okamžitě odstavena. První krok k její plné realizaci nicméně proběhl přesně před 70 lety.