Úvod › Aktuality › Moderní vodojem na Břevnově slaví sto let

Moderní vodojem na Břevnově slaví sto let

26. říjen 2026

Na přelomu let 1925 a 1926 se dynamicky rozvíjející pražská čtvrť Břevnov dočkala svého prvního moderního vodojemu.

Tento dnes zaniklý objekt stával v lokalitě na Větrníku poblíž dnešní Vojenské nemocnice. Po necelých patnácti letech byl tento kruhový vodojem nahrazen mnohem větším vodojemem na Vypichu, zprovozněným v roce 1940, který oblast Břevnova zásobuje dodnes.

Oblast Břevnova je s historií pražského vodárenství spjata od nepaměti. Po dlouhou dobu sloužila především jako zdroj vody pro Prahu. V 18. a 19. století zde existoval vodovod zvaný „Königsmannka“, který zásoboval oblast Hradčan a Malé strany.

Vodovodní síť pro samotnou obec Břevnov začala vznikat až po roce 1893. Vodovod zpočátku vedl pouze pod Bělohorskou třídou. Na pražskou síť byl napojen přes čerpací stanici umístěnou na Pohořelci v zeměbraneckých kasárnách. V letech 1909 a 1910 došlo k rozšíření sítě i do širší zástavby Břevnova a ke zřízení přečerpací stanice ve sklepě budovy břevnovské radnice. Součástí tohoto projektu byla i výstavba vůbec prvního vodojemu v oblasti Větrníku. Podle dobového popisu se však jednalo o velmi skromnou zděnou stavbu o půdorysu 5,6 x 3 m a obsahem nádrže pouze 50 m³.

Po konci první světové války a vzniku Velké Prahy se stalo brzy zřejmým, že pro potřeby rostoucího Břevnova bude nutné vystavět vodojem mnohem větší a modernější. Vodárenská kancelář hl. m. Prahy vypsala v roce 1925 ofertní řízení na výstavbu nového vodojemu na Větrníku s kruhovým půdorysem. Zakázka byla zadána firmám Ing. Fr. Kdoul a Ing. Jos. Záruba, které v červnu roku 1925 započaly s demolicí starého vodojemu.

Zajímavostí je, že nový vodojem byl původně plánován s kubaturou 750 m³, ale rapidní růst poptávky po vodě způsobil její navýšení na 1 000 m³ ještě po zahájení stavebních prací. Cena se tak navýšila z původních 122 929 Kč na 194 698 Kč. Zkoušky vodotěsnosti nového vodojemu úspěšně proběhly v listopadu 1925 a brzy poté byl převzat do provozu pražskou obcí.

Ani takto zásadní vylepšení kapacity a technologie však nestačilo na to, aby drželo krok se stavebním rozvojem meziválečné Prahy. Již v roce 1934 rada hl. m. Prahy schválila, že ústředním centrem distribuce vody v této části Prahy se má stát nový velkokapacitní vodojem na Vypichu a v roce 1936 se začalo se stavebními pracemi.

V roce 1938 se podařilo dokončit přívodní řad DN 500 Vyhlídky-Vypich s odbočkou k vodojemu na Větrníku. Stavba dvoukomorového vodojemu Vypich o obsahu 8 520 m³ se však protáhla až do roku 1940. Do provozu pražských vodáren byl zařazen 13. ledna 1940, i když dokončovací práce pokračovaly ještě několik měsíců. Zpráva vodárenského úřadu popisuje zlepšení situace následovně: „Oblast zásobována dříve samospádem z vodojemu na Větrníku o obsahu 1000 m³ a o kotě hladiny 361 m.n.m. jest nyní zásobována z vodojemů na Vypichu o obsahu 8.520 m³ a o kotě hladiny 370 m.n.m. Tím se zvětšil tlak v síti asi o 1 atm.“

Starý kruhový vodojem na Větrníku zůstal v postupně utlumovaném provozu ještě po spuštění vodojemů na Vypichu. K jeho definitivnímu odstranění došlo v roce 1954, kdy jej demontovala vojenská správa v souvislosti rozšiřováním Ústřední vojenské nemocnice. Dnes po tomto vodojemu nezbyly žádné fyzické památky.

Prokop Jandek
historik Pražských vodovodů a kanalizací