Úvod › Zákazníci › Nejčastější dotazy › Dotazy k cenám pitné vody v Praze
Dotazy k cenám pitné vody v Praze
Mohou si PVK libovolně diktovat ceny vody?
Mohou si PVK libovolně diktovat ceny vody, když je jediným dodavatelem vodárenských a kanalizačních služeb v Praze? Ne nemůžou. Vodné a stočné patří mezi věcně usměrňované ceny, které se řídí Cenovým věstníkem Ministerstva financí ČR. Věcně usměrňovaná cena je cena, do které výrobce může zakalkulovat jen oprávněné (ekonomicky zdůvodnitelné) náklady a přiměřenou míru zisku. Dodržování podmínek regulace kontrolují finanční úřady.
Je pravdou, že by bylo nesmírně investičně i provozně náročné, vybudování dalších rozvodů pitné vody, popřípadě další kanalizace v daném regionu, městě, obci. Tím se jeví provozovatel vodárenské a kanalizační infrastruktury - vodárenská společnost jako monopolní (vodárenské společnosti tak patří mezi tzv. přirozené monopoly). Monopolní postavení PVK v regionu, městě či v obci je přirozeně dáno povahou provozovaných zařízení, která nelze technicky rozdělovat na menší jednotky a tyto provozovat nezávisle jinými subjekty. Zde se téměř významně uplatňuje hledisko hospodárnosti, jejímž výsledkem je i cena vody. Je skutečností, že ve větších provozovaných celcích jsou náklady a tím i cena 1 m3 dodané a odvedené vody menší, než by tomu bylo při samostatném provozování menších částí. Zákazník si tedy skutečně nemůže v Praze vybrat toho, kdo do jeho domu pitnou vodu přivede nebo kdo mu odvede odpadní vodu. Neznamená to však v žádném případě živelnou tvorbu cen ve prospěch co nejvyšších zisků.
Proč dochází k neustálému růstu vodného a stočného?
Zvyšování ceny vody je nutné vidět ve dvou rovinách. Na jedné straně se jedná o neustálý růst cen nákladových položek - neustále rostou ceny chemikálií, pohonných hmot, včetně nákupu surové vody, úplat za vypouštění odpadních vod a likvidaci odpadů, náklady na investice, opravy a rozvoj infrastruktury.
Druhý pohled je vliv poklesu spotřeby vody, kdy fixní náklady zůstávají. Fixní náklady (především platba nájmu za provoz vodohospodářských sítí) tvoří na celkových nákladech vodárenských společností významný podíl, který nelze ani při poklesu výroby a spotřeby vody výrazně snížit.
Proč došlo k růstu ceny vody (vodného a stočného) po roce 1989?
Od roku 1953 do roku 1990 jsme jednotně platili za 1 m3 dodané pitné vody 60 haléřů a za 1 m3 odvedené odpadní vody 20 haléřů. Je zřejmé, že tyto ceny zdaleka nepokrývaly náklady na výrobu a distribuci pitné vody ke spotřebiteli, stejně jako náklady na odvedení odpadních vod a jejich případné vyčištění. Rozdíly mezi skutečnými náklady a úplatami za vodné a stočné byly hrazeny ze státního rozpočtu, respektive i z našich daní, což představovalo vysoké plošné dotace.
V roce 1990 započala náprava cen s cílem postupného dosažení reálných cen a odstraňování plošných dotací. S ohledem na sociální únosnost byly ještě 3 roky poskytovány postupně se zmenšující dotace na provoz vodovodů a kanalizací, ale od roku 1994 již stát provozní náklady nedotuje. Toto narovnávání cen provázely i změny systému regulace a došlo ke změně úředně stanovených maximálních cen na ceny věcně usměrňované, které upravuje Cenový věstník Ministerstva financí ČR.