Zajímavosti z historie

Přehled plánovaných výluk na 19. týden

5. květen 2016

První stolní voda v Praze

17. říjen 2012

Současný český trh je přesycen stolními vodami tuzemské i zahraniční provenience, které více či méně zdařile uspokojují značnou poptávku po této nezbytné tekutině. Snahy po doplnění potravinářského sortimentu o kvalitní pitnou vodu však nejsou nové a v případě hlavního města Prahy sahají počátky tohoto snažení do prvního desetiletí minulého století. Obchodování se stolní vodou v lahvích zajišťovala již od poloviny roku 1905, firma „Vladimír Vaněk, zasilatelství pravé zdibské vody“. Nápad zásobovat obyvatele hlavního města Prahy balenou stolní vodou pocházel nikoliv od začínajícího podnikatele, ale od jeho švagra MUDr. Františka Veselého, zakladatele moderního luhačovického lázeňství, který zároveň garantoval chemickou i bakteriologickou kvalitu dovážené vody.

Vztahy se zákazníky

17. říjen 2012

První zmínky o přímém kontaktu dodavatele vody, kterými byla jednotlivá pražská města, jsou již z konce 16. století. Dlužno ale dodat, že se vzájemný vztah omezoval pouze na vodné, později spojené se stočným. Navíc až do poloviny 20. století to byl kontakt spíše s městskou pokladnou, než s přímým dodavatelem vody.
První zmínka o kontaktu se zákazníkem je z roku 1597, kdy pro domy a některá řemesla byla „propůjčována voda pod plat.“ Od roku 1620 byla voda do domů dodávána na základě smluv. Cenu určovalo město podle finančních potřeb na obnovu či opravu vodáren a vodovodů.
Po spojení pražských měst v jednu obec v roce 1784 se platby sjednotily, ale mimo vodného se platila i legitimační taxa tj. „propůjčení legitimace k používání trubní vody“. Dnes bychom řekli finanční příspěvek na investice. Od roku 1858 se pro odměřování vody užívaly kalibrované kohouty, od roku 1882 vodoměry. Stočné bylo vybíráno zvlášť a ukládáno na jiný městský účet.

Dříve krysaři, dnes deratizátoři

17. říjen 2012

Potkani a krysy byli vždy zdrojem nakažlivých nemocí a jejich přemnožení bylo zejména pro města velkým hygienickým rizikem. Od nepaměti se o regulaci stavu těchto hlodavců starali krysaři, kteří pomocí různých nástrah a návnad tuto havěť lovili a usmrcovali.
Krysaře zaměstnávala Praha od středověku. Od konce 19. století pak bylo toto řemeslo organizačně začleněno pod Kanalisační úřad královského hlavního města Prahy. Nemělo však pouze poslání likvidační, ale i osvětové. Z vyhlášky Kanalisačního úřadu podepsané náměstkem pražského primátora ze 30. let 20. století vyplývá, jak by se měli občané chovat, aby výskyt těchto hlodavců byl co nejmenší. Většina uvedených zásad platí dodnes.

Montéři vodovodního potrubí

17. říjen 2012

Kladením a montáží vodovodního potrubí, ať už při stavbě nových vodovodů, či při opravách stávajících, se zabývali montéři.
Do roku 1840, kdy se používalo potrubí dřevěné, kladli a spojovali dřevěné roury tzv. rourníci. Byla to profese vážená a ctěná, protože každý rourník zároveň ručil za provozuschopnost celé vodovodní sítě. A také přísahou stvrzoval městské radě profesní oddanost. Od poloviny 19. století, kdy se začalo používat potrubí kovové, zejména litinové, se touto činností zabývali montéři, někdy zvaní kladeči nebo temovači. Řemeslo vodovodních montérů bylo vždy považováno za náročnou a elitní profesi. Zejména na jejich odpovědné a precizní práci závisela bezporuchová dodávka pitné vody spotřebitelům.

Čištění kanalizace

17. říjen 2012

Parní čerpací stroj (viz historické foto) byl používán na čištění studní a kanalizačních vpustí, či pro jakékoliv další odčerpávání čisté či splaškové vody. Sloužil jak studnařům Kanceláře vodárenské královského hlavního města Prahy, tak čističům kanalizace Kanceláře kanalizační stejného města. V pozdější době, od 30. let 20. století, se používalo obdobné techniky hnané spalovacím motorem. Poslední studnař Antonín Neveršil ukončil pracovní poměr v Pražských vodárnách 8. června 1984, a tím také zanikla v našem podniku profese studnaře.

Císař a pražská kanalizace

17. říjen 2012

Jeho Milost císař František Josef I. navštívil na počátku 20. století Královské hlavní město Prahu celkem dvakrát. Bylo to v roce 1901 a 1907.
Shlédl nejsložitější stavbu, a to kanalizační tunel pod Letnou. Prohlídka tohoto díla se konala dne 13. června 1901. Císař spolu s pražským primátorem JUDr. Vladimírem Srbem byl v 15 hodin uvítán předsedou „dozorčí komise kanalizační“ panem Karlem Vlčkem.

Osobní doprava

17. říjen 2012

Málokdo si uvědomuje, že pro řízení a provozování vodohospodářské infrastruktury, pražskou nevyjímaje, je třeba zajistit osobní dopravu. K přepravě úředníků a techniků vodárenského i kanalizačního úřadu královského hlavního města Prahy sloužily až do dvacátých let 20. století koňmi tažené drožky, řízené drožkáři. Po vzniku Velké Prahy se úřady pražského magistrátu postupně vybavovaly osobními automobily, řízenými řidiči, většina úředníků a techniků, ale i mistrů či dělníků jezdila hlavně tramvajemi a autobusy městské hromadné dopravy. Vývoj osobních aut používaných vodohospodářskými úřady a společnostmi je patrný ze zveřejněných fotografií. Mezi snímky uplynula doba delší než sedmdesát pět let.

Profese dříve a dnes

17. říjen 2012

Od založení stokové sítě se kanály musely kontrolovat. Revizi prováděli dělníci – zaměstnanci pražského kanalizačního úřadu. V průlezných stokách se dělala vizuální kontrola a od 30. do 50. let 20. století se pro kontrolu stok využívalo plavidlo „Krasin. Přezdívka „Krasin“ je odvozená od názvu ledoborce, který v červenci 1928 zachránil výpravu Umberta Nobileho k severnímu pólu. Pracovník plující na plavidle je v uniformě zaměstnanců pražského kanalizačního úřadu a na cestu si svítí karbidovou lampou. Plavidlo zároveň uvolňuje usazeniny na dně stoky. V současné době se podobnou činností zabývá útvar stokové sítě – dělník nebo technik průzkumu stokové sítě. Provádějí rovněž vizuální průzkum průlezných a průchozích stok, ale současné technické prostředky jsou modernější.